Trocha konkurence přece jen nikomu neuškodila, ale je to špatná byznys pozice, pokud máte zachraňovat kolabující kolos, který má ještě tu nevýhodu, že si nemůže zvolit jenom lukrativní trasy a tam si jezdit s nablýskanými vagóny, ale musí zajišťovat spojení i tam, kde to soukromé společnosti moc neláká – to znamená, malá města, obce, vesničky a úplně samoty. Tam všude, nebo alespoň v dostatečné blízkosti, je třeba veřejné dopravy, která se však pomalu přesouvá do soukromého sektoru. Čím to vlastně je?
Ceny
Zatímco státní podnik musí táhnout tíhu i těch nevýdělečných tras, soukromé společnosti si jezdí ty výdělečné a o nějaké spoje do Lhotek se starat nemusí, už jen proto si mohou dovolit razantně nižší ceny než státní konkurence. A není to jenom po České republice, ale tyto společnosti se vůbec nebojí vyjet do světa, což je velké plus, protože cestovatelé se rádi svezou skoro zadarmo po celé Evropě, aniž by utrácely za drahé vlaky, a ještě dražší letadla.
Kvalita
Mnohdy se vám u soukromé společnosti dostane i větší kvality, ať už jsou to sedačky nebo jenom obsluha a servis. Sice se tento trend dostává i do vlaků konkurence, u soukromých společností je to stále přece jen dostupnější a mnohem ve větší míře, což zákazníci ocení a paradoxně tak ještě více protěžují a zvyšují ceny u ČD, které už tak musí platit i na ostatní.
Je to dobře?
Tady bychom se měli zeptat na otázku otázkou – proč by nebylo? Samozřejmě, že tu také hrozí velké nebezpečí, že to jednou všechno spadne a do těch zapadákovů už nedojede ani sněhová koule z kopce. Je ale pravda, že co se týče zdravé konkurence, tu v jakési podobě bývalý státní monopol má, a přece jen je to páka na neustále zkvalitňování a neusnutí na vavřínech, což je dozajista sebevražda pro jakékoliv moderní podnikání, kromě tradiční výroby potravin, tam klidně můžou dělat věci tak, jak je dělali před 250 lety a stejně se o to lidi porvou.