Na vřesoviště narazíte v mnoha zemích, ale tady máte pocit, že jsou opravdu všude. Pokrývají velkou část povrchu v Irsku. Hojně rozšířená jsou ještě rašeliniště a na minimu rostou listnaté lesy. To je pro Čechy, kteří jsou na lesy zvyklí, zvláštní pocit. Jste najednou v zemi, kde skoro žádné nejsou. Zajedete-li se podívat ještě třeba na Aranské ostrovy na západním pobřeží Irska, tak tam neuvidíte vůbec žádný strom. Holá krajina, kamenitý povrch, sem tam trochu trávy a rozdělený mnoha nízkými zídkami. Člověk si říká, jak se tady mohl někdo uživit a žít tu. Ale pak zajdete na místní hřbitov, a když se podíváte na náhrobky, tak zjistíte, že se tu lidé dožívali a dožívají velmi úctyhodného věku. Tvrdý život, ale zdravý.
Rašelina se v Irsku používá nejen na hnojení, ale hlavně jako topivo. Tak tomu bylo již od pradávna. Vřesoviště mají v době květu krásné barvy. Chodíte po kvetoucí zemi a pod nohama se vám střídá růžová, bílá, fialová, žlutá, červená, hnědá a spoustu odstínů zelené. Irsku se ne nadarmo říká Smaragdový nebo Zelený ostrov. Právě kvůli mnoha odstínům zelené, na které tu narazíte. Vřesoviště mají i svou specifickou vůni. Společně s vůní soli a moře je to nezapomenutelná kombinace.
Povrch Irska tvoří převážně nížiny, ale na březích moře narazíte často na vysoké srázy a útesy, které jsou hnízdištěm ptáků. Můžete zde vidět třeba oblíbené papuchalky. K nejznámějším a nejnavštěvovanějším útesům patří Moherské útesy, kde ulovíte zajisté i krásné fotografie.
Díky mírnému klimatu a jemnému častému dešti je vegetace v Irsku velmi bujná a narazíte tady na rostliny, které byste čekali spíše ve středomoří. Například vavříny nebo myrty.
Po celé zemi se nacházejí přírodní rezervace a národní parky. Ten nejznámější je asi Burren, kde dodnes přežívá řada arktických a vysokohorských rostlin. Nejlepší čas na návštěvu je v květnu, kdy většina rostlin kvete.