Ha Ro

Moderní doba je vyhlášená nejenom krásou a módou, ale také spěchem. Lidé pořád spěchají. Proto se může stát, že na přípravu na večírek nezbude příliš mnoho času. Několik málo triků, jak být krásná a svěží, i když jsme celý den zavřené v kanceláři, se dá zvládnout i za poklusu. Jak na to?
Svůj denní make-up je potřeba oživit, třpytky nebo linky jsou in. Vsaďme na barvy. Pokud již není moc času, pleť se dá lehce revitalizovat. Jemně ji postříkáme vodou, aby byla rázem svěží a na suchá místa následně i přes stávající líčení naneseme vklepáním trošku hydratačního krému.

Skvělým pomocníkem je make-up korektor v tyčince, zakryje totiž nedokonalosti v podobě pupínků a unavených očí, vyznačujících se kruhy pod očima. I oční víčka jej ocení. Krémová tvářenka na lícní kosti nesmí chybět v žádné kosmetické taštičce. Světlé oční stíny se snadno vystínují nebo zvýrazní černou linkou. Někdo má rád třeba jenom řasenku, i to změní celý pohled. Rtěnka by měla být ve stejném odstínu jako tvářenka, jen o něco tmavší.

Ležérní elegance účesu uchvátí každého. Stačí je po celém dni jen lehce oživit a dodat jim objem, pak už s nimi můžeme zvolit jakýkoliv typ účesu. Trocha suchého šamponu vmasírovaného do kštice dokáže zázraky, vlasy se zvednou od kořínků a projasní se jejich barva. Také je k dostání sprej, který přímo obnoví účes i bez umytí vlasů. Vlasy stačí i jen přejet kulmou nebo žehličkou, rázem tak dostanou jiný vzhled. Stylingového vzhledu docílíme stažením vlasů do gumičky a doplněním nějakou pěknou stuhou v barvě večerné róby, nebo jednoduchým sepnutím vlasů do pinetek ve tvaru drdolu, který bude zdobit jednoduchá spona. Dlouhé vlasy vypadají hezky s jemnými vlnkami na konečkách.
Inspirací je nejenom plný internet, sociální sítě nebo video kanály, ale také přehlídková mola. Rychlých tipů pro líčení a rtů není nikdy dost. Ve zlaté barvě se budeme cítit luxusně a je jedno, jestli použijeme zlaté oční stíny nebo se přímo oblékneme do zářivých šatů. Výrazné náušnice v kombinaci s černými očními linkami vypadají vážně vkusně a dodají švih celému looku. A červené rty? Rudá klasika v matné i lesklé variantě.

Již na konci 70. let minulého století upozorňovali odborníci v oboru botaniky, že v důsledku zemědělské velkovýroby dochází k postupnému úbytku přirozených travnatých luk, a že klesá i počet hmyzu žijícího ve volné přírodě. Možná si v této souvislosti vybavíte nadšení a elán padesátých let, doby budovatelské, kdy po skončení vál lidé měli v úmyslu poručit větru, dešti. V bývalém Československu byly rozorávány meze, drobná políčka proměněna na velkoplošné lány, kde se pěstovaly základní zemědělské plodiny pro obří hektarové výnosy. Cílem bylo zvýšit objem sklizně a zásobovat potravinami celý stát a zároveň dodávat plodiny na export.

Záměr se zdařil, republika byla skutečně soběstačná, ale dopad na ekologii to mělo značný. Narušil se tím přirozený koloběh opylování rostlin a ochrany před škůdci a místo, aby se uvedly věci do původního stavu, přišly na řadu pesticidy. Tento dluh z minulosti však bohužel přetrvává a co víc, velkovýroba pokračuje, tentokrát na úkor pěstování řepky, přičemž se obiloviny, kukuřice, cukrovka a další plodiny k nám dováží za drahé peníze.

Jak si vytvořit biotop na vlastní zahradě

Květnatých luk je prozatím dostatek ve vyšších horských polohách, lidé však mohou pro hmyz vytvořit přirozené podmínky i na vlastní zahradě. Přitom by stačilo, kdyby každý majitel zahradní parcely na svém pozemku vyhradil čtyři metry čtvereční travnaté plochy, která se nebude sekat travní sekačkou. Výsadba semen by měla být ve složení květnatých horských luk s pestrým zastoupením rostlin pro více hmyzích druhů, a kde si potravu obstarají drobní brouci, mušky, motýli, včely a čmeláci. 

Tito malí, nenápadní tvorové totiž vykonávají pro člověka důležitou práci, kterou nedokážou nahradit žádné strojní mechanismy. Bez drobných opylovačů se zkrátka neobejdeme a záleží tedy na každém z nás, zda k tomu zaujme pozitivní postoj, anebo se to bude řešit v budoucnu, na úkor mladé generace, složitou a ekonomicky náročnou legislativní cestou.

Pravidelná péče prodlužuje životnost markýzy. Bohužel není možné zabránit kontaminaci, pokud se zařízení používá pravidelně. Prach, sůl, saze a pyl nebo výfukové plyny automobilů se v průběhu času projevují na markýze. Příležitostně živicové oleje nebo tuky a kouřové plyny z elektráren přidávají další směs nečistot. Celkově jsou tyto nánosy ideálním místem pro rozmnožování různých bakterií a hub, jako jsou plísně. Skvrny jsou nicméně typické i pro starší modely. Už v době nákupu poskytuje výrobce cenné tipy péče, které jsou přizpůsobeny stavu stavby markýzy. Nejvhodnější ochranou proti nevzhledným skvrnám a usazeninám je zasunutí markýzy za předpokladu, že textilie je zcela suchá. Každodenní otevírání tohoto velkorysého stínícího zařízení mu však často zkracuje život.

Základní čištění markýzy

Použijte jednoduché měkké koště pro odstranění volných nečistot a listí z markýzy. Potom rozprašujte čirou vodu na hadříku pomocí zahradní hadice, abyste rozpustili různé částice nečistot. Na zajištění pravidelného základního čištění není zapotřebí více. Při použití vysokotlakého čističe doporučují výrobci markýz nejdříve uzavření stínidla. Poškození materiálu nebo švů nelze vyloučit. Mnohem obtížnější je čištění zaschlých skvrn na markýze.

Odstraňte skvrny na markýzách

Odborníci důrazně nedoporučují proti suchým skvrnám na markýzách používat kartáče.. Nečistota bude tak tlačena do vlákna pouze silněji. Lepší je roztok jemného pracího prostředku a teplé vody, který by měl mít maximálně 40 ° C. Použijte houbičku, pěňte roztok a naneste pěnu na skvrnu. Tu nyní máčejte nejméně čtvrt hodiny, lépe 20 minut. Potom důkladně opláchněte čistou vodou, dokud nebudou veškeré zbytky mýdla zcela odstraněny z látky. Je-li to nutné, opakujte tento postup, dokud není skvrna zcela odstraněna. Na trvalé skvrny můžete použít mýdlo. Zejména trupy ptáků se ukázaly být velmi škodlivé pro markýzy. Ve spojení s UV zářením dochází ke změnám barvy markýzy. V ideálním případě by měl být trus ptáků co nejdříve odstraněn vlhkým hadříkem. Pokud již byl vysušen, můžete ho nasáknout vlhkým kuchyňským papírem a vyjmout z tkaniny, jak je popsáno výše. Pyl však jednoduše vysajte vysavačem nebo jej vemte lepicí páskou.

Navzdory nejlepšímu vyčištění a péči je životnost markýzy omezená. Po několika letech se objevuje zamoření mechu, které nelze odstranit i přes důkladné čištění. V těchto případech musí být markýza nahrazena novou.

Tip: pravidelně impregnujte markýzu. To zabraňuje znečištění a tvorbě plísní. Navíc zasouvejte markýzu, když je suchá.

Při stavbě nového domu nebo při renovaci se často vyskytne otázka, jaké zvolit obklady. Zejména v místnostech, ve kterých nám později svou přítomností ušetří práci, čas i finanční prostředky za údržbu. Současní výrobci obkladů i dlažeb vycházejí tomuto trendu vstříc a dodávají na trh skutečně pestrou škálu jak v sortimentu minimalistickém, tak i tradičních materiálech. Na své si přijdou i vyznavači čistě přírodních materiálů anebo milovníci extravagantních vzorů.

§  Na špičce zájmu je už po několik let jedno zajímavé kompromisní řešení.
o   Tím je imitace přírodních materiálů.
Díky velké variabilitě je možné využít tyto produkty jako obklady stěn i podlah. Tím pádem se nenásilně rozšíří možnost optického propojení vodorovných i svislých ploch.
§  Nejprve se tento způsob uplatňoval pouze v koupelnách a později v kuchyních.
§  Jeho oblíbenost však natolik vzrostla, že už není výjimečné vidět i v ložnicích a obývacích pokojích zajímavé dekorativní prvky, vytvořené z obkladů.

Imitace čehokoliv díky digitálnímu tisku 

Napodobit se dá díky technologiím digitálního tisku prakticky vše. Vše je naprosto věrné, jako by to vytvořila sama příroda. Kromě kamene, mramoru a pálených cihel, můžete mít pocit, že chodíte po dřevěné podlaze.
§  Na „dřevěné“ dlažbě najdete dokonce i suky.
§  Nebo může vypadat jako stoletá.
Není také problém vytvořit takovou kresbu, která dává vizuální pocit přestálého požáru. Nejen „dřevo“, ale i „kámen“ je naprostou dokonalostí. A to zejména tím, že je nedokonalý. Na svém povrchu nese praskliny, známky zvětrání a dalších přírodních odchylek. Současným hitem se stal takzvaný „parketový vzor“. Což znamená, že jsou skládány malé formáty s designem, který imituje dřevo nebo i drahé a těžko dostupné přírodniny.
o   Dalo by se tedy říci, že není žádný nápad, který by se nedal realizovat.

Trocha konkurence přece jen nikomu neuškodila, ale je to špatná byznys pozice, pokud máte zachraňovat kolabující kolos, který má ještě tu nevýhodu, že si nemůže zvolit jenom lukrativní trasy a tam si jezdit s nablýskanými vagóny, ale musí zajišťovat spojení i tam, kde to soukromé společnosti moc neláká – to znamená, malá města, obce, vesničky a úplně samoty. Tam všude, nebo alespoň v dostatečné blízkosti, je třeba veřejné dopravy, která se však pomalu přesouvá do soukromého sektoru. Čím to vlastně je?
 

Ceny

Zatímco státní podnik musí táhnout tíhu i těch nevýdělečných tras, soukromé společnosti si jezdí ty výdělečné a o nějaké spoje do Lhotek se starat nemusí, už jen proto si mohou dovolit razantně nižší ceny než státní konkurence. A není to jenom po České republice, ale tyto společnosti se vůbec nebojí vyjet do světa, což je velké plus, protože cestovatelé se rádi svezou skoro zadarmo po celé Evropě, aniž by utrácely za drahé vlaky, a ještě dražší letadla.
 

Kvalita

Mnohdy se vám u soukromé společnosti dostane i větší kvality, ať už jsou to sedačky nebo jenom obsluha a servis. Sice se tento trend dostává i do vlaků konkurence, u soukromých společností je to stále přece jen dostupnější a mnohem ve větší míře, což zákazníci ocení a paradoxně tak ještě více protěžují a zvyšují ceny u ČD, které už tak musí platit i na ostatní.
 

Je to dobře?

Tady bychom se měli zeptat na otázku otázkou – proč by nebylo? Samozřejmě, že tu také hrozí velké nebezpečí, že to jednou všechno spadne a do těch zapadákovů už nedojede ani sněhová koule z kopce. Je ale pravda, že co se týče zdravé konkurence, tu v jakési podobě bývalý státní monopol má, a přece jen je to páka na neustále zkvalitňování a neusnutí na vavřínech, což je dozajista sebevražda pro jakékoliv moderní podnikání, kromě tradiční výroby potravin, tam klidně můžou dělat věci tak, jak je dělali před 250 lety a stejně se o to lidi porvou.

Na vřesoviště narazíte v mnoha zemích, ale tady máte pocit, že jsou opravdu všude. Pokrývají velkou část povrchu v Irsku. Hojně rozšířená jsou ještě rašeliniště a na minimu rostou listnaté lesy. To je pro Čechy, kteří jsou na lesy zvyklí, zvláštní pocit. Jste najednou v zemi, kde skoro žádné nejsou. Zajedete-li se podívat ještě třeba na Aranské ostrovy na západním pobřeží Irska, tak tam neuvidíte vůbec žádný strom. Holá krajina, kamenitý povrch, sem tam trochu trávy a rozdělený mnoha nízkými zídkami. Člověk si říká, jak se tady mohl někdo uživit a žít tu. Ale pak zajdete na místní hřbitov, a když se podíváte na náhrobky, tak zjistíte, že se tu lidé dožívali a dožívají velmi úctyhodného věku. Tvrdý život, ale zdravý.

Rašelina se v Irsku používá nejen na hnojení, ale hlavně jako topivo. Tak tomu bylo již od pradávna. Vřesoviště mají v době květu krásné barvy. Chodíte po kvetoucí zemi a pod nohama se vám střídá růžová, bílá, fialová, žlutá, červená, hnědá a spoustu odstínů zelené. Irsku se ne nadarmo říká Smaragdový nebo Zelený ostrov. Právě kvůli mnoha odstínům zelené, na které tu narazíte. Vřesoviště mají i svou specifickou vůni. Společně s vůní soli a moře je to nezapomenutelná kombinace.

Povrch Irska tvoří převážně nížiny, ale na březích moře narazíte často na vysoké srázy a útesy, které jsou hnízdištěm ptáků. Můžete zde vidět třeba oblíbené papuchalky. K nejznámějším a nejnavštěvovanějším útesům patří Moherské útesy, kde ulovíte zajisté i krásné fotografie.

Díky mírnému klimatu a jemnému častému dešti je vegetace v Irsku velmi bujná a narazíte tady na rostliny, které byste čekali spíše ve středomoří. Například vavříny nebo myrty.
Po celé zemi se nacházejí přírodní rezervace a národní parky. Ten nejznámější je asi Burren, kde dodnes přežívá řada arktických a vysokohorských rostlin. Nejlepší čas na návštěvu je v květnu, kdy většina rostlin kvete.

Spoustu lidí si myslí, že duševní problémy jsou velmi ojedinělá věc, lidi s nimi nejsou schopni normálního života a měli by být zavřeni v „blázinci“. Ale opak je pravdou, deprese, smutek, panika či extrémní a nechtěné vyčlenění ze společnosti? Tyto problémy jsou v dnešním světě častější, než si myslíte.

Stud si říct o pomoc
Co když se někomu svěřím? Jsem normální? Měla bych brát léky? Co když mě někam zavřou? Nepřeháním? Všechny tyto otázky si určitě aspoň jednou položil každý, kdo měl podezření na své vlastní psychické problémy. Není se za co stydět! Jako první krok je dobré se svěřit někomu blízkému, říct mu své pocity a problémy, ale pokud se chcete rovnou poradit s profesionálem, není na tom také nic špatného. Nejste v tom sami a nikdo z profesionálů na Vás nebude „koukat divně“ či soudit.
Mám problém a chci ho řešit! Na koho se obrátit?
Pokud jste došli k rozhodnutí si říct o odbornou pomoc, jako první chci říct, že Vám gratuluju. Je to velký krok vpřed. Další přichází na řadu volba odborníka, psycholog či psychiatr? Rozdíly mezi nimi jsou velké, proto Vám snad následující informace pomůžou se rozhodnout.
                 Psycholog                                                                             Psychiatr

 
Můžete samozřejmě docházet současně k oběma odborníkům, zváží Váš psychický stav a spolu nebo jednotlivě vyhodnotí správnou léčbu přímo pro Váš problém. Hodně štěstí ve Vaší cestě k psychické pohodě a zdraví.

Uklízení naší domácnosti není něco, na co se těšíme. Většinou je to činnost, na kterou se musíme dlouho psychicky připravovat, a ještě si všechno dopředu plánujeme, abychom úklidem nestrávili více času, než je nutně potřeba.

–          Při úklidu se dopouštíme více chyb, než si myslíme
Jsou zásadní omyly, které děláme téměř všichni. Ačkoli uklízíme byt více než pár let, stejně děláme několik omylů, které poté učíme i naše děti.
Ne všechny bakterie vždycky zmizí. Musíme si uvědomit, že bakterie nejsou vždycky něco zlotřilého, čeho je třeba se zbavit. Kdyby nebylo bakterií, neuměli bychom si vytvořit imunitní systém, který nás chrání proti onemocněním. Pokud bychom se nacházeli v příliš čistém prostředí bez virů a bakterií, mohla by nás skolit chřipka ve chvíli, kdy bychom otevřeli okno. Navíc příliš čisté prostředí narušuje imunitu a obranyschopnost našich dětí, což posiluje sklony k alergiím a problémy s dýcháním.
Další chybou je míchat několik čistcích prostředků dohromady. Pokud máte jeden čisticí prostředek na určitý povrch, je dobré to respektovat a nemíchat s jinými. Nejenom že se prostředky mohou navzájem vyrušit, ale také mohou povrch poškodit.
Další častou chybou je, že čisticí prostředek nastříkáte, a hned nato jednoduše setřete hadříkem. Není to tak snadné. Většinou chemikálií musíte nechat několik minut působit, aby opravdu byla účinná. Také si dávejte pozor na to, aby každá hadřík, hadr nebo mop po úklidu skončil v pračce. Samozřejmě musíte pamatovat na to, že houbičky na nádobí nevydrží až do chvíle, než se rozpadnou. Je moudré je měnit podle potřeby, většinou poté, co jimi umyjete něco hodně mastného.
Dávejte si také pozor na to, abyste neuklízeli nejdříve podlahu, ale abyste vytíráním a vysáváním úklid ukončili.  

Dobrá rada na závěr: myjte okna až ve chvíli, kdy slunce zajde, abyste měli čas okna vyleštit, což pod přímým sluncem většinou vůbec nejde.